Denis Diderot: Jeptiška
30. srpen 2010 | 13.07 | rubrika: Knihy
Denis Diderot: Jeptiška
Rok vydání: 1977
· Mladá dívka Zuzana vypráví formou dopisů příhody ze svého strašného života.
· Když se od své matky dozvídá, že je nemanželským dítětem, propadá v zoufalství, jelikož ji matka nutí dobrovolně vstoupit do kláštera, aby za její hřích zaplatila.
· Omámená Zuzana nevědomky skládá slib, vstupuje do kláštera, kde je ale velmi nešťastná, jejím tzv. mottem je totiž to, že nikdy nebude mít vztah k duchovnímu stavu!
· Čas v klášteře tráví sama, bez přátel, jeptišky ji zavrhují a matka představená týrá. Zuzana je dobitá a psychicky na dně.
· Později umírá její jediná přítelkyně, Uršula. Zuzana je smutná, avšak na druhou stranu kamarádce závidí, že je už z toho pekla venku.
· S pomocí advokáta je Zuzana převezena do jiného kláštera.
· V knize dívka popisuje způsob jednání a chování matky představené, které je až moc přívětivé k mladým jeptiškám.
· Matka představená je laskavá, působí jako nejhodnější osoba na světě a sestru Zuzanu si velmi oblíbila.
· Přívětivost matky představené překračuje všechny meze, dá se říct, že jde o sexuální obtěžování. Aby Zuzana dokázala, že má matku ráda, plní vše, co jí řekne.
· Zpověď u pátera Lemoina dopadne v neprospěch matky představené, jelikož Zuzana se od něj dozvídá, že její laskavost je nepřípustná a že si má na ni dát pozor, protože je údajně zlým Satanem.
· Zuzana plní slib, který páterovi dala, nestýká se s matkou a ta díky tomu trpí, později onemocní, zešílí a nakonec umírá.
· Po matčině smrti, se Zuzana ocitá zase ve stejné situaci jako na začátku. Nová matka představená se dozvídá o celé situaci a dívku zavrhuje, stejně jako ostatní jeptišky, které jí dávají za vinu smrt bývalé matky představené.
· Nakonec Zuzana utíká, zraněná se potácí pařížskými ulicemi, později získává práci, avšak slabost a únava jí už nedovolí klidně žít.
· Konec dívčina příběhu je nedochovaný, podle mě Zuzana zemřela vyčerpáním.
Ukázka: (str. 43)
"A hned jsem k nim vztáhla ruce. Jeptišky mě za ně popadly, strhly mi závoj a nestyděly se mě svléknout. Na prsou mi našly medailónek s podobiznou mé bývalé představené; vzaly mi ho; úpěnlivě jsem prosila, aby mi dovolily ještě jednou ho políbit, ale marně. Hodily přese mě košili, stáhly mi punčochy, navlékly mi pytel a vedly mě chodbami bosou a nepokrytou hlavou. Křičela jsem, volala jsem o pomoc; ale předtím zazněl zvonek na znamení, že nikdo nesmí z cely ven. Dovolávala jsem se Boha, lehla jsem si na zem, ale vlekly mě dál. Než jsme se dostaly ze schodů, měla jsem nohy zkrvavené a potlučené, vypadala jsem tak, že by to kámen obměkčil."
Hodnocení: 65 % ze 100 %
O této knize jsem věděla, jak strašná musí být. Přesto jsem si ji půjčila. Jsem za to ale ráda, jelikož jsem se dozvěděla spoustu věcí o životě v klášteře. Nečekala jsem však, že na sebe jsou jeptišky až tak hnusné. Protože když se řekne slovo klášter, vybavíte si hodné, nevinné dívenky v černobílých šatech, ale ne zákeřné, závistivé potvory. Tohle byl pro mě docela šok. Jinak, celý příběh na mě působil hodně smutně a deprimovaně.
Stephen King: Dolanův Cadillac
7. srpen 2010 | 14.33 | rubrika: Knihy
Stephen King: Dolanův Cadillac
Noční můry a snové výjevy
Rokvydání: 2004
Kniha je napsána formou hororových povídek.
1. Povídka: Dolanův Cadillac
· Muž jménem Robinson má nutkání pomstít svou mrtvou ženu, kterou moc miloval. Zabil ji jistý Dolan, jenž do jejího auta nainstaloval dynamit.
· Robinson nastaví tedy na Dolana a jeho dlouholetý cadillac past. Všechno si pečlivě rozvrhne, na dálnici vykope jámu, ve které Dolana i s bodyguardy pohřbí zaživa.
· V povídce se vyskytuje spousta řečnických otázek, děsivých přirovnání a epitet.
· Jako jediná povídka z celé knihy je napsána ich formou.
Ukázka: (str. 35)
"Odnesl jsem kanystr s benzinem ke kompresoru a přelil ho do nádrže. Abych byl schopen vzít držadlo startovací šňůry kompresoru, musel jsem levou rukou násilně sevřít prsty pravé ruky. Když jsem zatáhl, praskly mi další puchýře, a když kompresor naskočil, viděl jsem, jak mi ze sevřené dlaně vytéká hustý hnis."
2. Povídka: Nechte dítek jíti ke mně
· Učitelka, slečna Sidleyová zjišťuje, že její třída je plná zrůd.
· Třeťáci ale mlčí a usmívají se, díky čemuž je slečna čím dál víc znepokojivější.
· Jednoho hocha, Roberta odhalí a zjišťuje, že je příšerou s nechutným slizkým obličejem.
· Zcela vykolejená skutečností, vezme bratrovu pistoli a 12 dětí ze třídy zastřelí, jelikož všechny uvidí v jejich pravé podobě.
· Ředitel školy je přesvědčen, že učitelka je blázen, a tak ji nechá převést do léčebny. Slečna Sidleyová je omamována léky, chodí na terapie s dětmi, avšak je přesvědčena o tom, že to nezvládne.
· Příběh končí sebevraždou, při které si mladá učitelka podřízla hrdlo.
Ukázka: (str. 94)
"Ten večer si slečna Sidleyová podřízla hrdlo střepem z rozbitého zrcadla a v následujících dnech začal Buddy Jenkins pozorovat děti pečlivěji a pečlivěji. Nakonec z nich téměř nespustil oči."
9. Povídka: Prst
· Jednačtyřicetiletý Howard Mitla vede se svou ženou spokojený a poklidný život. Jeho komfort ale naruší z umyvadla vykukující prst, který se na něj snaží zaútočit.
· Žena Violet nic netuší, z Howardova chování pouze usuzuje, že je příliš přepracovaný.
· Howard je zmatený, má strach, promlouvá a dohaduje se se svým vnitřním hlasem.
· Nakonec se rozhodne jednat! Jde do obchodu, koupí si přípravek na čištění odpadů a jako jistotu ještě nůžky na plot.
· Na prst, do umyvadla vylije čistící přípravek, po neúspěchu použije nůžky. Nakonec se po koupelně válí kusy prstu a celá místnost je potřísněna krví.
Ukázka: (str. 245)
"Pomalu se rozhlédl po koupelně. Byl tu strašlivý nepořádek. Na podlaze se matně leskly dvě kaluže krve a válely se tam dva kusy prstu. Další ležel našikmo v umyvadle. Na stěnách byly vějíře krve a zrcadlo bylo rudě tečkované. I umyvadlo bylo poznamenané krvavými šmouhami."
Hodnocení: 100 % ze 100 %
Kniha byla naprosto úžasná! Poprvé jsem si půjčila něco s hororovou tematikou a nečekala jsem, že se mi to bude až tak líbit. Podle mě má autor neuvěřitelnou představivost a dokáže ji dopodrobna popsat. Právě ty detaily jsou na tom to nejlepší. Knížka je kromě jedné povídky napsána ve třetí osobě, vyskytuje se v ní spousta děsivých přirovnání, přívlastků, řečnických otázek, přímé řeči a hlavně převládají vnitřní monology jednotlivých postav.
Ladislav Pecháček: Konec básníků v Čechách
7. srpen 2010 | 13.38 | rubrika: Knihy
Ladislav Pecháček: Konec básníků v Čechách...
Rok vydání: 1993
· Jednatřicetiletý Štěpán Šafránek pracuje v nemocnici jako lékař, bohužel za nedlouho dostává výpověď a podle rady přítele se vrací zpátky do svého rodného města, k mamince.
· Mezitím, co doma hledá místo, nabízí mu jeho dlouholetý kamarád Kendy práci, vymýšlení sloganů pro televizní reklamy. Občas Štěpána něco napadne, tudíž dostává na ruku peníze. Avšak jeho mottem je, že chce získat práci jako lékař, na kterého tak dlouho studoval.
· Pátrá po solidní práci, od známých se mu sice dostává nabídek, které ale s doktořinou nemají moc, co dělat.
· K tomu všemu poznává tajemnou dívku Ute, která stejně jako on miluje poezii a touží po lásce.
· Nakonec Štěpán získá práci v místní nemocnici a s Ute prožívá krásné chvíle.
Ukázka: (str. 34-35)
"Všimla si mě v zrcadle.
"Co mu říkáš? Musela jsem ho povolit."
"Co to je?" ptám se.
"Sokolský kroj." Matka marně zastrkuje břicho. "Je to možný, že tvoje babička byla tak hubená?" Dojdu až k ní a táži se znovu: "Na co to je?"
"So-kol-ský-kroj," artikuluje přehnaně máti, aby mi přiblížila podstatu oděvu. "Bude oslava sto dvacátého výročí založení Sokola v Hradišti."
"To nemůžeš pamatovat." Poznamenám a chci odejít. Matka uchopila na stole ležící knihu a chtěla mě majznout. Chytil jsem ji za zápěstí a ruka s knihou zůstala ve vzduchu.
"Ne, maminko, ne," pokáral jsem ji, "knihou ne!" Ruka jí klesla.
"Někdy si připadám, že to pamatuju." Vtom jsem si všiml, že na skříni visí na ramínku ještě jeden kroj – ten mužský, včetně čapky s pérem, a pod ním pár černých naleštěných holínek."
Hodnocení:
100 % ze 100 %
Kniha se mi moc líbila. Jelikož jsem zrovna tenhle díl Básníků neviděla, byla jsem ráda, že jsem si mohla alespoň přečíst knížku. Navíc jsem si děj dokázala představit. Knížka je vtipně napsána, autor ji sepsal v ich formě, proto se mi velmi dobře četla.
Max Allan Collins: Mumie se vrací
21. červen 2010 | 17.06 | rubrika: Knihy
Max Allan Collins: Mumie se vrací
Podle scénáře Stephena Sommerse
Žánr: Dobrodružný román
Vydání: edice BB art, 2001
· Kniha navazuje na první díl, Mumii, napsaný stejným autorem.
· Hlavními hrdiny jsou, Rick O´Connel, jeho manželka Evelyn, Evyn bratr Jonathan, osmiletý hoch Alex, bojovník Ardeth Bay a samozřejmě znovu probuzená mumie Imhotep.
· Příběh začíná nálezem Anubisova náramku, který má Imhotepovi ukázat cestu ke králi Škorpionovi. Náramek ale najde rodina O´Connelových. Mladý chlapec Alex neodolá, a protože je zvědavý a "zažraný" do historie jako jeho matka, náramek si nasadí a ocitá se v ohrožení života.
· Během cesty do místa, kde se má král Škorpion probudit, je Alex unesen a využíván, kvůli náramku, který nosí na ruce. Aby ho rodiče našli a zachránili, snaží se jim zanechávat stopy a to tak, že staví hrady z písku, právě podle místa, kam se s živoucí mumií chystají.
· Skupinka, v čele s Rickem O´Connelem, letí zachránit syna, ale nemají to jednoduché. Čeká je spousta nebezpečí, jako například: obrovská vlna, způsobena Imhtoepem nebo invaze pygmejských trpaslíků.
· Po záchraně syna, se ale bohužel stane jiná nepříjemná věc. Evelyn je probodnuta dýkou a umírá. Rick se chce pomstít, a tak se vydává za mumií vyrovnat účty. Mezitím Alexe napadne způsob, jak Evy zachránit. Stačí přečíst pár řádek z knihy mrtvých.
· Nakonec všechno dobře dopadne. Evy žije, zachrání Ricka a všichni potom společně odlétají pryč.
· Ještě bych chtěla podotknout, že se mi moc líbilo, jak detailně autor popisoval okolí, také jsem v knize našla hodně epitet, metafor a vtipně pojatých přirovnání (např.: Do tohoto zmatku vběhli O´Connel a náčelník Med-jai se svými zbraněmi, z nichž začali okamžitě střílet. Ardeth Bay svíral svou chicagskou sekačku a kosil s ní ty oturbanované nohsledy jako jarní louku.).
Ukázka: (str. 166-167)
"Rychle prolistoval kartotéku, ukrytou v hlubinách mozku, zatímco se syčení přibíhajících kostlivců blížilo, přišel na způsob – na možnost – jak se zachránit. Služebníci krále Škorpiona, následníci svého pána, svou loajalitu a hlubokou víru v něj demonstrovali tím, že na sobě prováděli starověký rituál kmene Akkadů – nechávali si odstraňovat kůži z hlavy hned nad obočím, takže měli lebky odhalené až na kost.
Jednou rukou se pevně chytil za kůži na hlavě; druhou rukou si přiložil ostří dýky hned nad obočí. Potom si začal řezat kůži z hlavy, aby dokázal svou oddanost."
Hodnocení: 100 % ze 100 %
Kniha se mi opět moc líbila, protože Max Allan Collins píše skvěle. Líbí se mi jeho popis okolí a každého předmětu. Taky ty jeho úžasné metafory, přívlastky a přirovnání jsou přímo dokonalé. Taky musím říct, že při četbě jsem úplně viděla filmové zpracování. Určitě si od tohoto autora ještě něco přečtu.
Josef Věromír Pleva: Robinson Crusoe
1. červen 2010 | 18.33 | rubrika: Knihy
Josef Věromír Pleva: Robinson Crusoe
Podle románu Daniela Defoea
Žánr: Dobrodružný román
· Robinson vyrůstá s matkou a otcem, je již jejich třetím synem a stejně jako oni, touží vyrazit na cestu a stát se námořníkem. Otec ale už nechce přijít o dalšího sny, a tak mu tohle zakazuje. Dává syna studovat, Robinsonovi se však ve škole nedaří, nakonec pracuje u otce v obchodě.
· Když jednou vyřizuje obchody, potká svého přítele Martina, který má se svým otcem namířeno do Londýna a láká ho, aby jel s nimi. Robinson napíše domů, že se zdrží a vyráží s nimi.
· Robinson je nadšený, že konečně pluje na lodi a moc si to užívá. Bohužel, loď zastihne velká bouřka a potápí se. Všichni se naštěstí zachrání, dostanou se do zpět do Londýna a Robinson se chce dostat zpátky domů. Bohužel, nestihne dostavník, nakonec prohraje i své kapesné, které dostal od otce. Zachrání ho Dubbley, který zaplatí jeho dluhy a zve ho na svou loď, které šéfuje.
· Loď je ale přepadena piráty a Robinson je prodán do otroctví. Když ví, že nepůsobí podezřele, využije toho a uteče na portugalské lodi, do Brazílie. Loď ale zase ztroskotá a Robinson se vyskytuje na opuštěném ostrově, kde se o sebe bude muset sám postarat.
· Naštěstí Robinson není žádný lenoch a slaboch, uvědomí si, že pro to, aby přežil, bude muset něco udělat, a tak se o sebe stará, jak jen může. Postaví si příbytek, snaží se najít něco k jídlu, dokonce si vyrobí kalendář a sluneční hodiny.
· Během jeho žití na pustém ostrově, nalézá ztroskotanou loď, na které je naživu pouze pes a ze které použije spoustu věcí pro své přežití.
· Jednoho dne nalézá stopy v písku patřící lidožroutům, vysvobodí zajatého muže a pojmenuje ho Pátek. Ten je mu velice zavázán, a tak mu pomáhá s jeho osamoceným životem, je mu dobrým přítelem, brzy se také naučí mluvit anglicky.
· 28 let, 2 měsíce a 19 dní, tak dlouho Robinson pobýval na pustém ostrově. Právě po této dlouhé době na ostrově zakotví loď, na které vypukne vzpoura. Robinson pomáhá kapitánovi porazit povstalce a za odměnu je i s Pátkem odvezen do Anglie.
· Nakonec se Robinson vrací zpět domů, kde zjišťuje, že otec je mrtev ale matka je stále naživu a šťastná, že se jí vrátil milovaný syn. Spolu s Pátkem a se svými rodinami žijí v Robinsonově domě a jsou obchodními společníky.
Ukázka: (str. 242)
"Řekněte mi, prosím vás, pane, žije můj syn?" Robinson, maje pohnutím hrdlo stažené, nemohl hned odpovědět. Slzy mu stouply do očí, když viděl ten zoufalý matčin pohled, plný naděje. "Ano," vydechl. "Žije... Má však obavy, bude-li mu odpuště ..." Robinson pro pláč nedořekl. A tu matka pohleděla pozorněji do jeho tváře a rozpřáhla paže s výkřikem: "Robinsone! Synáčku můj drahý! Tak jsem se přece dočkala!"
Musím konstatovat, že závěr knihy mě opravdu dojal až k slzám.
Hodnocení: 100 % ze 100 % (Kniha se mi moc líbila, protože byla dobrodružná, byly v ní i city a moc pěkný popis prostředí, což je moje slabina. Mám ráda v knihách množství metafor a epitet. Hned mi ta kniha přijde záživnější.)
Eduard Petiška: Příběhy tisíce a jedné noci
1. červen 2010 | 17.15 | rubrika: Knihy
Eduard Petiška: Příběhy tisíce a jedné noci
· Soubor 24 podivuhodných příběhů, které vypráví dívka Šahrazád králi Šahrijárovi.
· Každou noc králi před spaním vypráví příběhy a ten pokaždé pozorně poslouchá.
O kupci a džinovi:
· Příběh vypráví o kupci, který nešťastnou náhodou zabije džinnova syna, a proto ho čeká smrt. Kupec ale prosí džinna, ať mu dá alespoň nějaký čas, aby se mohl rozloučit s rodinou, uzavřít svoje obchody a rozdělit majetek. Džinn mu vyhoví a řekne, že do roka a do dne má být na tomto místě.
· Po roce, čekal na místě, kde se měl s Džinem setkat. Čekal, v tom k němu přišel stařec a vyptával se, proč čeká na místě, kde sídlí džinn. Tak to bylo i s dalšími dvěma muži. Tak nakonec čekali na džinna všichni tři.
· Když se džinn objevil, tři muži, kteří byli na straně kupce, začali s džinnem smlouvat. Každý z nich mu pověděl, že mu řekne podivuhodnější příběh, než je ten jeho a kupce, ale že za něj chtějí jednu třetinu kupcovy viny a krve. Džinn souhlasil.
· Nakonec džinn uzná, že každému z mužů patří jedna třetina kupcovy krve a viny, takže je volný. Kupec jim byl nesmírně vděčný
Ukázka: (str. 24)
" Džinn zmizel v poušti a kupec se vrhl před svými zachránci do prachu a rozplýval se v dících. Pak se vydali každý svou cestou, aby pokračovali v započatém příběhu svého života."
Hodnocení: 65 % ze 100 % (Kniha nebyla špatná, ale přišlo mi, že byla celá na jedno brdo. Vždycky tam byl někdo, kdo vyprávěl příběh a v tom příběhu vyprávěl ještě zase někdo jiný... Ale napsané to bylo celkem pěkně.)
Max Allan Collins: Mumie
1. červen 2010 | 16.42 | rubrika: Knihy
Max Allan Collins: Mumie
Podle scénáře Stephena Summerse
Žánr: Dobrodružný román
· Hlavní postavy, velmi slušně vychovaná knihovnice Evelyn Carnahanová, její peněz chtivý bratr Jonathan a neomalenec Rick O´Connel, putují společně do Hamunaptry, Města mrtvých, kde se snaží najít poklad. Každý z nich si ale pojem pklad vysvětluje jinak. Evelyn by nejraději našla nějakou velmi starou památku, aby se mohla zapsat do historie, jako její otec, zatímco Jonathan touží jen po penězích. Rick je do Města mrtvých vede, protože jen on ví, kde leží.
· Cestou ale naráží na spoustu nebezpečí, na lodi je přepadne podezřelá sekta, poté zjistí, že do Hamunaptry má namířeno ještě jedna skupinka, tudíž spolu tzv. soupeří.
· Nalézají sarkofág, ve kterém je tisíce let stará mumie, druhá skupinka objeví truhlu s Knihou mrtvých.
· Evelyn si touží knihu přečíst a nevědomky rozpoutá strašné zlo, probudí mumii. Všichni se poté spojí v jednu skupinu a snaží se před mumií uprchnout. Bohužel, osoby, které se podílely na otevření tajemné skříňky, mají smůlu. Mumie se totiž potřebuje zotavit, a proto všem vysává život.
· Mumie nese jméno Imhotep. Když už je z něj normální člověk, unese Evelyn, aby mohl vzkřísit svou dávnou lásku, Anchsunamun. Rick a Jonathan se tedy vydávají Evy zachránit. Cestou na ně zase číhá spousta nebezpečí, jako například písečná bouře a obživlé vraždící mumie.
· Nakonec se jim ale podaří Evelyn zachránit a s pomocí Zlaté knihy také Imhotepa poslat zpátky do podsvětí.
Ukázka: (str. 159)
" Připadalo mu, že si sáhl do bláta. Do páchnoucího lepkavého bláta. Vytáhl ruce s odporným čvachtavým zvukem a i svýma špatnýma očima viděl, že je má pokryté rosolovitým slizem. Konečně zapojil mozek a uvědomil si, kdo před ním stojí – živoucí mumie. Sliz na jeho rukou byl tvořen směsí červů a hnijícího masa z rozkládajícího se hrudního koše. Burns se pustil do hysterického křiku, ale kostnatá ruka mu zakryla ústa a jeho řev ztichl."
Hodnocení: 100 % ze 100 % (Kniha se mi moc líbila, protože mám ráda dobrodružství a musím říct, že se mi líbila více, než film, protože v ní byla spousta krásných metafor, které bych si ve filmu nepředstavila. Také byla velmi detailně popsaná a byla tam i láska, takže dokonalá kniha.)
Jonathan Swift: Gulliverovy cesty
31. květen 2010 | 17.54 | rubrika: Knihy
Jonathan Swift: Gulliverovy cesty
Žánr: fiktivní cestopis
Kniha má 4 díly:
· 1. Díl: Cesta do Liliputu: Gulliver zde stručně líčí celý svůj život, vypráví o sobě a své rodině, o tom, jak se dostal k cestování.
· Ztroskotává, je zachráněn trpaslíky (Liliputány), kterým pomáhá ve válkách, nakonec je vyznamenán vysokou hodností.
· Poté se dozví, že má být obžalován z velezrady, a tak se vydává do Belefusku. Nakonec přijde na to, jak se dostat zpět do své rodné země, do Anglie.
· 2. Díl: Cesta do Brobdignagu: Líčí se zde veliká bouře, Gulliver odjíždí prozkoumat krajinu, zůstává na břehu, je zajat domorodcem, který ho odnese k sedlákovi.
· Gulliver je odnesen do městečka, poté do hlavního města. Cestou velmi popisuje krajinu a dostává se ke královskému dvoru, kde se setkává s anglickými poměry.
· Doprovází krále a královnu na hranice a sám se vrací zpět do Anglie.
· 3. Díl: Cesta do Laputy, Balnibarbi, Luggnaggu, Glubbdubdribu a do Japonska: Přijíždí na létající ostrov, na Laputu.
· Po odchodu z Laputy je dopraven do Balnibarbi, dostává se do jeho hlavního města, které popisuje. Je přijat šlechticem a promlouvá s ním.
· Gulliver se plaví do Luggnackého království, byl totiž požádán o slyšení.
· Z království odjíždí do Japonska, odtud se vrací do Amsterdamu a z Amsterdamu zpět do Anglie.
· 4. Díl: Cesta do země Hvajninimů: Pluje na lodi, jako kapitán, mužstvo se ale proti němu spikne, nějakou dobu ho drží v kajutě, nakonec ho vysadí v neznámé zemi. Líčí zde podivuhodná zvířata a setkává se s nimi.
· Gulliver se snaží naučit řeč moudrých koní, později podává zprávy o svých cestách a poučuje svého pána anglických poměrech a evropských válkách.
· Když se Gulliver dozví, že jeho pán chce opustit zem, nemůže tomu věřit, nakonec se vypraví na moře.
· Přijíždí do Holandska, chce se zde usadit, je ale domorodcem poraněn šípem a odvlečen na portugalskou loď, kapitán je k němu velkorysý, Gulliver se dostává zpátky do Anglie.
Ukázka: (2. Díl-Kapitola 2, str. 95)
" Má paní měla devítiletou dceru, která na svůj věk jevila velmi slibné vlohy, dovedně šila a zručně si strojila pannu. Spolu s matkou podařilo se jí upravit mi na noc kolébku pro pannu. Dali ji do malé zásuvky ze skříně, kterou postavily z obavy před krysami na polici. Ta byla mým ložem po celou dobu, co jsem u nich bydlel, a když jsem se zaučil do jejich řeči a dovedl vyjádřit, co chci, udělaly mi ji ještě pohodlnější."
Hodnocení: 85 % ze 100 % (Líbily se mi podrobné popisy událostí, a jelikož mám ráda sci-fi, byl to žánr, který mě bavil.)
Ezop: Bajky
17. leden 2010 | 20.15 | rubrika: Knihy
Ezop: Bajky
Liška a Kozel:
Jde o bajku, ve které působí liška a kozel. Liška spadla do studny a nevěděla, jak se z ní dostat ven, proto zlákala kozla svým nepravdivým tvrzením o tom, že je ve studni velmi chutná voda, poté ale, když kozel skočil dolů, pověděla mu o svém plánu, jak se dostat ven, kozel na něj přistoupil, avšak nepomyslil na to, že se ho liška snažila jen převést a že sama uteče a jeho nechá bez pomoci.
Ukázka:
"Můj milý, kdybys měl tolik rozumu, kolik máš na bradě vousů, nebyl bys skákal do studně, dokud by sis nepromyslil, jak se dostaneš ven."
Žáby hledající krále:
Jde o bajku, ve které žáby hledají vládce, a proto požádají boha Dia, aby jim nějakého seslal. Zeus viděl, jak jsou žáby hloupé, a proto jim hodil do rybníka poleno. To se však žábám nelíbilo, jelikož měly pocit, že tento král je hrozně líný, a proto Dia požádali o jiného. Zeus sem ale naštval a místo krále žábám poslal vodního hada, který je chytal a požíral.
Ukázka:
Bajka ukazuje, že je lepší mít vladaře netečné, než výbojné.
Nikol Peterková, 1.D
Věra Nosková: Bereme, co je
17. leden 2010 | 19.43 | rubrika: Knihy
Věra Nosková: Bereme, co je
Žánr: Dívčí román
Autorka v knize vypráví o mladinké dospívající dívce Pavle, která žije se svou rodinou na maloměstě. Celý příběh se odehrává v 60. letech. Pavla bydlí se svojí matkou, dědou a babičkou v malém bytě. Jelikož je zrovna v období puberty, všemu, co se kolem ní právě děje, se snaží přijít na kloub. Navíc má takový pocit, že má málo prostoru, a proto touží po svobodném životě. Také by chtěla najít dobré kamarády, ale hlavně svého otce. Od matky se pouze dověděla, že odešel za nějakou mladší. Pavla ale i přese všechno, co odporného jí o otci povídaly matka s babičkou, chtěla zjistit, kdo vlastně byl. Bohužel se ale dozvídá, že její otec měl nehodu na motorce a že zemřel. Ona však i přesto odjíždí na Slovensko, aby poznala prostředí a rodinu, v jaké žil. Pavla doufala, že by jí mohlo od tohoto maloměstského života pomoct hlavní město republiky, Praha. Bohužel, ale i v Praze přišla o své iluze, o iluze žít poklidným krásným životem, bez své matky, kterou podle všeho čím dál víc a víc neměla ráda. Snažila se také najít pravou lásku, ale bohužel ani v tomhle se jí nepoštěstilo. Později se však Pavle začne dařit, jelikož se stává spisovatelkou a tudíž se seznamuje s mladými lidmi, kteří mají umělecké cítění a dokážou jí porozumět.
Ukázka: (str. 38-39)
"Na stole vonělo v misce zvláštní ovoce. Oranžovější než veverky v parku, s pórovitou kůrou. Babička zajela do povrchu jedné koule nehtem a dala mi přivonět k rýze v ovoci. Z tak výrazné, svěží vůně se mi málem zatočila hlava.
"Tohle se dá opravdu jíst?" zeptala jsem se.
"Jo, tohle jsou pomeranče, Pavlínko. Už léta jsem je neviděla," poučila mě zjihlým hlasem. "Počkej, ještě si neber. Musím ti ukázat, jak se to jí," řekla, ale vzpomněla si, že nekoupila v konzumu meltu a odběhla. Pomeranče zářily na misce jako zapadající sluníčka, setřesená za pět večerů do jedné nádoby. Lehce jsem jeden z nich drásala nehty a pak jsem inhalovala zblízka tu neznámou, fascinující vůni. Z okna kuchyně jsem viděla na dvůr, kde se právě poflakovala Alenka. Musela jsem za ní! Zakázaná kamarádka pomeranče už znala, přesto oranžovou kouli zevrubně prohlížela, čichala k ní, pohazovala si s ní. Z okna se vyklonila její matka a nepřátelsky si mě změřila:
"Mazej domů, Aleno!"
"Dáš mi ho?" zeptala se Alenka, nečekala na odpověď a odběhla i se vzácným plodem. Babička po příchodu okamžitě objevila jednoho z pěti kousků, jako by odešla jen proto, aby mě pak mohla načapat při krádeži. Podrobila mě výslechu za pošvihávání důtek. Darování vzácné poživatiny, na niž stála dvouhodinovou frontu, nepříteli ji rozzuřilo. Musela jsem si kleknout na struhadlo.
"Koukej odprosit!" křičela na mě. Odmítla jsem. Raději jsem se znovu pohroužila do proudu hořkých a vzpurných myšlenek a představ. Po další hodině jsem opět dostala příležitost pokořit se, prosit za odpuštění ohavného prohřešku.
"Odprosit? Ale za co?" zeptala jsem se drze a babička se rozvibrovala nerváctvím.
"Tak ty nevíš za co? Jo? Jo? Budeš rozdávat pomeranče cizím parchantům a nevíš za co! Jo?"
"Jo. Jo, jo!" opáčila jsem. Nechala mě klečet další hodinu. Ten den jsem naklečela celkem pět hodin. Byl to osobní rekord. Neodprosila jsem, a tím jsem položila základní stavební kámen při budování sebe sama, dřiny, s níž mně hned tak někdo nepomohl."
Tuto ukázku jsem si vybrala, protože zde hlavní hrdinka popisuje ovoce, které v životě neviděla a velmi se mi líbí právě to, jak detailně se do tohoto popisu zabírá.
Hodnocení:
90b ze 100b – Kniha se mi docela líbila, i když mi občas přišlo, že je v ní poměrně dost nadávek, ale na druhou stranu jsem se dozvěděla něco o tom, jak byl kdysi život těžký a jak se s ním dokázala vypořádat náctiletá holka. A také, abych pravdu řekla, jsem v některých pasážích od této knížky nemohla odtrhnout oči.
Nikol Peterková, 1. D