Denis Diderot: Jeptiška
30. srpen 2010 | 13.07 |
Denis Diderot: Jeptiška
Rok vydání: 1977
· Mladá dívka Zuzana vypráví formou dopisů příhody ze svého strašného života.
· Když se od své matky dozvídá, že je nemanželským dítětem, propadá v zoufalství, jelikož ji matka nutí dobrovolně vstoupit do kláštera, aby za její hřích zaplatila.
· Omámená Zuzana nevědomky skládá slib, vstupuje do kláštera, kde je ale velmi nešťastná, jejím tzv. mottem je totiž to, že nikdy nebude mít vztah k duchovnímu stavu!
· Čas v klášteře tráví sama, bez přátel, jeptišky ji zavrhují a matka představená týrá. Zuzana je dobitá a psychicky na dně.
· Později umírá její jediná přítelkyně, Uršula. Zuzana je smutná, avšak na druhou stranu kamarádce závidí, že je už z toho pekla venku.
· S pomocí advokáta je Zuzana převezena do jiného kláštera.
· V knize dívka popisuje způsob jednání a chování matky představené, které je až moc přívětivé k mladým jeptiškám.
· Matka představená je laskavá, působí jako nejhodnější osoba na světě a sestru Zuzanu si velmi oblíbila.
· Přívětivost matky představené překračuje všechny meze, dá se říct, že jde o sexuální obtěžování. Aby Zuzana dokázala, že má matku ráda, plní vše, co jí řekne.
· Zpověď u pátera Lemoina dopadne v neprospěch matky představené, jelikož Zuzana se od něj dozvídá, že její laskavost je nepřípustná a že si má na ni dát pozor, protože je údajně zlým Satanem.
· Zuzana plní slib, který páterovi dala, nestýká se s matkou a ta díky tomu trpí, později onemocní, zešílí a nakonec umírá.
· Po matčině smrti, se Zuzana ocitá zase ve stejné situaci jako na začátku. Nová matka představená se dozvídá o celé situaci a dívku zavrhuje, stejně jako ostatní jeptišky, které jí dávají za vinu smrt bývalé matky představené.
· Nakonec Zuzana utíká, zraněná se potácí pařížskými ulicemi, později získává práci, avšak slabost a únava jí už nedovolí klidně žít.
· Konec dívčina příběhu je nedochovaný, podle mě Zuzana zemřela vyčerpáním.
Ukázka: (str. 43)
"A hned jsem k nim vztáhla ruce. Jeptišky mě za ně popadly, strhly mi závoj a nestyděly se mě svléknout. Na prsou mi našly medailónek s podobiznou mé bývalé představené; vzaly mi ho; úpěnlivě jsem prosila, aby mi dovolily ještě jednou ho políbit, ale marně. Hodily přese mě košili, stáhly mi punčochy, navlékly mi pytel a vedly mě chodbami bosou a nepokrytou hlavou. Křičela jsem, volala jsem o pomoc; ale předtím zazněl zvonek na znamení, že nikdo nesmí z cely ven. Dovolávala jsem se Boha, lehla jsem si na zem, ale vlekly mě dál. Než jsme se dostaly ze schodů, měla jsem nohy zkrvavené a potlučené, vypadala jsem tak, že by to kámen obměkčil."
Hodnocení: 65 % ze 100 %
O této knize jsem věděla, jak strašná musí být. Přesto jsem si ji půjčila. Jsem za to ale ráda, jelikož jsem se dozvěděla spoustu věcí o životě v klášteře. Nečekala jsem však, že na sebe jsou jeptišky až tak hnusné. Protože když se řekne slovo klášter, vybavíte si hodné, nevinné dívenky v černobílých šatech, ale ne zákeřné, závistivé potvory. Tohle byl pro mě docela šok. Jinak, celý příběh na mě působil hodně smutně a deprimovaně.
Komentáře
| RE: Denis Diderot: Jeptiška | anička | 19. 07. 2011 - 15:31 |