· Jednatřicetiletý Štěpán Šafránek pracuje v nemocnici jako lékař, bohužel za nedlouho dostává výpověď a podle rady přítele se vrací zpátky do svého rodného města, k mamince.
· Mezitím, co doma hledá místo, nabízí mu jeho dlouholetý kamarád Kendy práci, vymýšlení sloganů pro televizní reklamy. Občas Štěpána něco napadne, tudíž dostává na ruku peníze. Avšak jeho mottem je, že chce získat práci jako lékař, na kterého tak dlouho studoval.
· Pátrá po solidní práci, od známých se mu sice dostává nabídek, které ale s doktořinou nemají moc, co dělat.
· K tomu všemu poznává tajemnou dívku Ute, která stejně jako on miluje poezii a touží po lásce.
· Nakonec Štěpán získá práci v místní nemocnici a s Ute prožívá krásné chvíle.
Ukázka: (str. 34-35)
"Všimla si mě v zrcadle.
"Co mu říkáš? Musela jsem ho povolit."
"Co to je?" ptám se.
"Sokolský kroj." Matka marně zastrkuje břicho. "Je to možný, že tvoje babička byla tak hubená?" Dojdu až k ní a táži se znovu: "Na co to je?"
"So-kol-ský-kroj," artikuluje přehnaně máti, aby mi přiblížila podstatu oděvu. "Bude oslava sto dvacátého výročí založení Sokola v Hradišti."
"To nemůžeš pamatovat." Poznamenám a chci odejít. Matka uchopila na stole ležící knihu a chtěla mě majznout. Chytil jsem ji za zápěstí a ruka s knihou zůstala ve vzduchu.
"Ne, maminko, ne," pokáral jsem ji, "knihou ne!" Ruka jí klesla.
"Někdy si připadám, že to pamatuju." Vtom jsem si všiml, že na skříni visí na ramínku ještě jeden kroj – ten mužský, včetně čapky s pérem, a pod ním pár černých naleštěných holínek."
Hodnocení:
100 % ze 100 %
Kniha se mi moc líbila. Jelikož jsem zrovna tenhle díl Básníků neviděla, byla jsem ráda, že jsem si mohla alespoň přečíst knížku. Navíc jsem si děj dokázala představit. Knížka je vtipně napsána, autor ji sepsal v ich formě, proto se mi velmi dobře četla.