Ezop: Bajky
17. leden 2010 | 20.15 | rubrika: Knihy
Ezop: Bajky
Liška a Kozel:
Jde o bajku, ve které působí liška a kozel. Liška spadla do studny a nevěděla, jak se z ní dostat ven, proto zlákala kozla svým nepravdivým tvrzením o tom, že je ve studni velmi chutná voda, poté ale, když kozel skočil dolů, pověděla mu o svém plánu, jak se dostat ven, kozel na něj přistoupil, avšak nepomyslil na to, že se ho liška snažila jen převést a že sama uteče a jeho nechá bez pomoci.
Ukázka:
"Můj milý, kdybys měl tolik rozumu, kolik máš na bradě vousů, nebyl bys skákal do studně, dokud by sis nepromyslil, jak se dostaneš ven."
Žáby hledající krále:
Jde o bajku, ve které žáby hledají vládce, a proto požádají boha Dia, aby jim nějakého seslal. Zeus viděl, jak jsou žáby hloupé, a proto jim hodil do rybníka poleno. To se však žábám nelíbilo, jelikož měly pocit, že tento král je hrozně líný, a proto Dia požádali o jiného. Zeus sem ale naštval a místo krále žábám poslal vodního hada, který je chytal a požíral.
Ukázka:
Bajka ukazuje, že je lepší mít vladaře netečné, než výbojné.
Nikol Peterková, 1.D
Věra Nosková: Bereme, co je
17. leden 2010 | 19.43 | rubrika: Knihy
Věra Nosková: Bereme, co je
Žánr: Dívčí román
Autorka v knize vypráví o mladinké dospívající dívce Pavle, která žije se svou rodinou na maloměstě. Celý příběh se odehrává v 60. letech. Pavla bydlí se svojí matkou, dědou a babičkou v malém bytě. Jelikož je zrovna v období puberty, všemu, co se kolem ní právě děje, se snaží přijít na kloub. Navíc má takový pocit, že má málo prostoru, a proto touží po svobodném životě. Také by chtěla najít dobré kamarády, ale hlavně svého otce. Od matky se pouze dověděla, že odešel za nějakou mladší. Pavla ale i přese všechno, co odporného jí o otci povídaly matka s babičkou, chtěla zjistit, kdo vlastně byl. Bohužel se ale dozvídá, že její otec měl nehodu na motorce a že zemřel. Ona však i přesto odjíždí na Slovensko, aby poznala prostředí a rodinu, v jaké žil. Pavla doufala, že by jí mohlo od tohoto maloměstského života pomoct hlavní město republiky, Praha. Bohužel, ale i v Praze přišla o své iluze, o iluze žít poklidným krásným životem, bez své matky, kterou podle všeho čím dál víc a víc neměla ráda. Snažila se také najít pravou lásku, ale bohužel ani v tomhle se jí nepoštěstilo. Později se však Pavle začne dařit, jelikož se stává spisovatelkou a tudíž se seznamuje s mladými lidmi, kteří mají umělecké cítění a dokážou jí porozumět.
Ukázka: (str. 38-39)
"Na stole vonělo v misce zvláštní ovoce. Oranžovější než veverky v parku, s pórovitou kůrou. Babička zajela do povrchu jedné koule nehtem a dala mi přivonět k rýze v ovoci. Z tak výrazné, svěží vůně se mi málem zatočila hlava.
"Tohle se dá opravdu jíst?" zeptala jsem se.
"Jo, tohle jsou pomeranče, Pavlínko. Už léta jsem je neviděla," poučila mě zjihlým hlasem. "Počkej, ještě si neber. Musím ti ukázat, jak se to jí," řekla, ale vzpomněla si, že nekoupila v konzumu meltu a odběhla. Pomeranče zářily na misce jako zapadající sluníčka, setřesená za pět večerů do jedné nádoby. Lehce jsem jeden z nich drásala nehty a pak jsem inhalovala zblízka tu neznámou, fascinující vůni. Z okna kuchyně jsem viděla na dvůr, kde se právě poflakovala Alenka. Musela jsem za ní! Zakázaná kamarádka pomeranče už znala, přesto oranžovou kouli zevrubně prohlížela, čichala k ní, pohazovala si s ní. Z okna se vyklonila její matka a nepřátelsky si mě změřila:
"Mazej domů, Aleno!"
"Dáš mi ho?" zeptala se Alenka, nečekala na odpověď a odběhla i se vzácným plodem. Babička po příchodu okamžitě objevila jednoho z pěti kousků, jako by odešla jen proto, aby mě pak mohla načapat při krádeži. Podrobila mě výslechu za pošvihávání důtek. Darování vzácné poživatiny, na niž stála dvouhodinovou frontu, nepříteli ji rozzuřilo. Musela jsem si kleknout na struhadlo.
"Koukej odprosit!" křičela na mě. Odmítla jsem. Raději jsem se znovu pohroužila do proudu hořkých a vzpurných myšlenek a představ. Po další hodině jsem opět dostala příležitost pokořit se, prosit za odpuštění ohavného prohřešku.
"Odprosit? Ale za co?" zeptala jsem se drze a babička se rozvibrovala nerváctvím.
"Tak ty nevíš za co? Jo? Jo? Budeš rozdávat pomeranče cizím parchantům a nevíš za co! Jo?"
"Jo. Jo, jo!" opáčila jsem. Nechala mě klečet další hodinu. Ten den jsem naklečela celkem pět hodin. Byl to osobní rekord. Neodprosila jsem, a tím jsem položila základní stavební kámen při budování sebe sama, dřiny, s níž mně hned tak někdo nepomohl."
Tuto ukázku jsem si vybrala, protože zde hlavní hrdinka popisuje ovoce, které v životě neviděla a velmi se mi líbí právě to, jak detailně se do tohoto popisu zabírá.
Hodnocení:
90b ze 100b – Kniha se mi docela líbila, i když mi občas přišlo, že je v ní poměrně dost nadávek, ale na druhou stranu jsem se dozvěděla něco o tom, jak byl kdysi život těžký a jak se s ním dokázala vypořádat náctiletá holka. A také, abych pravdu řekla, jsem v některých pasážích od této knížky nemohla odtrhnout oči.
Nikol Peterková, 1. D
František Nepil: Dobrá a ještě lepší jitra
17. leden 2010 | 19.23 | rubrika: Knihy
František Nepil: Dobrá a ještě lepší jitra
Knížka, Dobrá a ještě lepší jitra je souborem fejetonů Františka Nepila. Tento spisovatel každé ráno vstupoval do vysílání Dobrého jitra poznenáhlu, kde vždy ve stejný čas přečetl svůj fejeton. Vystupoval jedenkrát týdně, pokaždé s novou příhodou. František Nepil psal tedy hlavně o příbězích ze života, které byly velmi vtipně pojaty. Po odvysílání téměř ročního cyklu v rozhlase nabídl své fejetony nakladatelství a roku 1983 byly vydány v knižní formě.
Vybrala jsem si 1 fejeton, který se mi líbil nejvíce:
Zmije
V této příhodě autor velmi vtipně vypráví o své ženě, která se ukrutně bojí hadů a vysvětluje jí jaký je rozdíl mezi slepýšem a zmijí. Manželka si však myslí, že každý had, kterého vidí, je zmije. Proto, když na zahradě uvidí slepýše, hned se vyděsí a volá: "Myšáku, pojď sem, prosím tě, je tu zmije, pojď ji chytit!" Jelikož mu nezbývá nic jiného, jde hada chytit a zase se pokouší ženě vysvětlit, že tohle zmije opravdu není, ale že je to slepýš, který jí nic neudělá. Za týden ale manželka volá úplně to samé, avšak nyní právem. V trávě je opravdu zmije. A aby toho nebylo málo, zjistí se, že čeká mladé. Poté, když se od ženy dozvídá, že taková zmije mívá až 20 mláďat, má za úkol, po jejich narození, všechny chytit. Za tu dobu, co v jednom kuse sbírá a odnáší zmije pryč, autor přišel na to, že tito hadi vlastně nejsou vůbec agresivní, jelikož při přenášení sebou vůbec nemrskají a také zjišťuje, že se s nimi v jedné vlastnosti velmi shoduje, jsou stejně líné, jako on.
Ukázka (str. 39):
Mohu vám tedy říci, že zmije sice nejsou blahy bez sebe, ale taky to nejsou žádní raplové a nemrskají sebou jak zběsilé. Pohybují se pomalu a líně, asi jako já, a když je nesete na té násadě, nedělají žádné náhlé bleskové pokusy o únik.
Hodnocení:
90b z 10b – Tento soubor fejetonů se mi velmi líbil, protože zde autor zaznamenává své vlastní příhody ze života, které jsou velmi vtipně pojaty.
Nikol Peterková, 1.D
Piráti z Karibiku: Magie mušlí...
16. leden 2010 | 20.35 | rubrika: Knihy
Kai Meyer: Piráti z Karibiku: Magie mušlí
Žánr: Dobrodružná kniha s prvky románu
Příběh se odehrává v korálovém městě Aelenium, kde se hlavní hrdinové, Jolly a Munk učí magii mušlí, aby se mohli postavit obrovskému vodnímu víru, zvanému Maelstrom. Oni dva jsou totiž jedinými lidmi na Zemi, kteří mají schopnosti pulců, což znamená, že mohou chodit po vodě a také se v ní jakkoliv pohybovat. Dá se tedy říct, že Jolly a Munk jsou jedinou nadějí, jak zachránit město Aelenium. Proto se snaží co nejvíce přizpůsobit životu ve vodě, aby při boji s vírem neselhali. V učení jim pomáhá Praotec, který ví snad všechno právě o magii mušlí. Je pravdou, že Munkovi jde studium mnohem lépe než Jolly, která se spíše soustředí na svého přítele Bannona, který byl polapen spolu s lodí a posádkou do hlubin moře a stále se snaží přijít na to, kde by jej mohla hledat. Byl pro ni skoro jako otec, kterého neměla. Do města spolu s Jolly a Munkem přijeli také jejich blízcí přátelé: pirátská princezna Soledad, hubatý kapitán Walker, tajemný obchodník s duchy, který oba teenagery našel a přivedl právě sem, stejně starý a do Jolly očividně zamilovaný hoch Griffin, Buenaventura, což je člověk se psí hlavou a malý červotoč. Všichni zažívají spoustu dobrodružství a romantických chvilek, například můžu říct, že kapitán Walker dobývá princeznu Soledad a Griffin se snaží proniknout do srdce Jolly. Munk, jako dívčin nejlepší přítel na hocha s dredy velmi žárlí, a proto se s ním skoro nebaví. Když je jednou objeví spolu v objetí, ztrácí veškeré naděje o tom, že by měl ještě u Jolly šanci. Proto se hlavně soustředí na studium a mořský vír. Nerozvážná Jolly se stále nedokáže smířit s tím, že už by snad nikdy neviděla Bannona, a proto se rozhodne odjet pryč a za každou cenu ho najít. Když to zjistí Griffin, ihned se vydává za Jolly. Bohužel se však dostává do velmi nepříjemné situace, je spolknut velrybou. Je velmi překvapen, když v této obludě najde muže, který už zde žije velmi dlouhou dobu. Muž jménem Ebenezer, který už si dlouho s nikým nepopovídal, se Griffinovi svěřuje se svým plánem, čímž je, restaurace ve velrybě. Chlapec se bohužel nemá, jak z obrovského stvoření dostat, proto pomáhá Ebenezerovi v jeho šíleném nápadu. Jolly stále hledá Bannona a posádku jejich ztracené lodi, Hubené Harriet. Svého přítele opravdu najde, avšak v posádce kanibala Tyrona, čímž je velmi překvapena. Nemůže uvěřit tomu, že ji Bannon zradil a dal se na stranu zla. Proto se spolu s Buenaventurou a posádkou jejich lodi Carfax rozhodla, že se s Tyronem utká v námořní bitvě, i když věděla, že nad nimi nemohou zvítězit. Z kanibalovy lodě se střílelo jako o život a Carfax se ocitla v plamenech. Jolly, jelikož měla schopnost chodit po vodě, se pomalu plížila k nepřátelské flotile, přičemž si všimla jejich červotoče, jak okusuje loď. Jak se zdálo, jejich malý kamarád udělal na lodi více škody, než střelba. Vzala červotoče, odnesla ho na loď a oba velmi zmoženi usnuli. Po bitvě se všichni vrátili zpátky do města Aelenium a Jolly s Munkem se dále připravovali na bitvu s vírem.
Ukázka (str. 210):
"Dobrý den,"ozvalo se náhle vedle něj. Griffin uskočil a zatočil tyčí jako šavlí.
"Juj", udělal hlas a ozvala se rána, jak jeho majitel dopadl na zem. Pak světlo pohaslo. Ze všech stran se po Griffinovi natahovala temnota.
"To... nebylo pěkné," pravil hlas a zaúpěl.
"Kdo jste?" zeptal se Griffin.
"Ebenezer Arkwright. K tvým službám."
"K mým... službám?"
"V mé branži se to tak říká, mladý muži. A trocha zdvořilosti by neuškodila ani tobě." Podle zvuků se zdálo, že muž vstává a oklepává si plášť.
"A co je vaše... branže?" zajímal se Griffin. Muž si odkašlal.
"Pohostinství," prohlásil formálně a klopýtavě vykročil dopředu.
Tuto ukázku jsem si vybrala, protože se v ní Griffin seznamuje s mužem, který už dlouhý čas žije ve velrybě a v další části knihy mu potom povídá, co všechno už v ní zažil a jaké má s velrybou plány.
Hodnocení:
100% - Kniha se mi velmi líbila, jelikož zaznamenávala příběhy několika úžasných hrdinů, bojujících většinou o vlastní život. Navíc byla dobrodružná, takže jsem se od ní nemohla skoro odtrhnout, protože mě zajímalo, co se stane dál. A také bych chtěla podotknout, že se mi velmi líbil styl, jakým byla tato kniha napsána, což byl většinou subjektivně zabarvený popis.
Nikol Peterková, 1.D
Večer tříkrálový...
6. leden 2010 | 15.32 | rubrika: Divadla
Divadelní představení:
William Shakespeare: Večer tříkrálový
· Příběh začíná příjezdem lodi s Violou a jejím služebníkem. Viola je smutná nad ztrátou svého bratra, o kterém si myslí, že se utopil v hlubinách moře. Poté se rozhodne, že v přestrojení za muže, vydává se za hocha Cesaria, vstoupí do služeb knížete Orsina, který je zamilovaný do hraběnky Olivie, ta ho však za muže nechce a čeká na opravdovou lásku.
· Hraběnka Olivie žije v domě se svým strýcem Tobiášem, služebnou Marií, nafoukaným správcem Malvoliem a šaškem Masopustem. Strýc Tobiáš by byl nejraději, kdyby se Olivie provdala za rytíře Chrudoše Choděru, kterého ale stejně jako Orsina, odmítá.
· Viola, která se již po několika dnech ve službě, do knížete zamilovala je poslána za Olivií se vzkazem, že Orsinova láska k hraběnce stále trvá. Olivie se ale po příchodu převlečené Violy do ní zamiluje.
· Jelikož Tobiáš, Marie a Masopust nemají v lásce arogantního správce Malvolia, rozhodnou se si z něj vystřelit. Marie napíše dopis písmem, jakým píše hraběnka a kde Malvoliovi vyznává lásku. Olivie však nechápe chování Malvolia, myslí se, že se úplně zbláznil, a proto jej svěří svému strýci, aby se o něj postaral. Tobiáš udělá vše proto, aby se Malvoliovi pomstil, za jeho chování k ostatním, a proto jej nechá vsadit do vězení.
· Ale ne všechno je, jak se zdá. Zatímco Viola, převlečená za muže slouží knížeti, do města se dostává její živý bratr Sebastian s kapitánem Antoniem.
· Když se rytíř Chrudoš dozví o tom, že se Olivie zamilovala do přestrojené Violy, vyzve Violu na souboj. Naštěstí jí přijde na pomoc kapitán Antonio, který si myslí, že pomáhá Sebastianovi. Bohužel Antonia nakonec odvedou strážní.
· Při procházce městem Sebastian potká Olivii, ta si však myslí, že Sebastian je Viola a nabídne mu svou ruku. Sebastian se do Olivie zamiluje a souhlasí se zasnoubením. Poté, co Olivie odejde, Sebastian je napaden rytířem Chrudošem bojujícím za hraběnku, Sebastian jej však přemůže.
· Šašek Masopust přijde za Malvoliem do vězení, který mu dá dopis pro Olivii. Ta se dozví, o co šlo, že si z Malvolia její strýček udělal jen legraci a správce propustí.
· Poté se všichni dozvědí, že se Tobiáš zasnoubil se služebnou Marií, s níž odchází pryč.
· Viola a kníže Orsino se vydají za Olivií, s tím, že si ji kníže chce stále vzít za ženu. Olivie však knížeti řekne, že je zasnoubená s Cesariem (přestrojenou Violou), avšak netuší, že se nezasnoubila s převlečenou Violou, ale s jejím bratrem, Sebastianem. Viola se také dovídá, že její milovaný bratr je na živu a všem poví o sobě pravdu. Řekne Orsinovi, že ho miluje a zasnoubí se s ním. Nakonec se konají dvě svatby: Viola si bere Orsina a Olivie Sebastiana.
Hodnocení: 10 bodů z 10 (představení se mi velmi líbilo, protože jsem viděla 1 z úžasných děl Williama Shakespeara a navíc bylo velmi vtipně pojato, tudíž mě opravdu bavilo)
Nikol Peterková, 1. D
Princové se nežení s Popelkami...
28. říjen 2009 | 18.12 | rubrika: Knihy
Šárka Jínová: Princové se nežení s Popelkami...
Dívčí román české spisovatelky, vydán roku 2008 nakladatelstvím Petra.
Hlavní motivy → touha po lásce, avšak nakonec zklamání
Příběh o devatenáctileté dívce Karolíně, která stále doufá v to, že jednou potká svou životní lásku a prožije s ní zbytek svého života.
Hned na začátku knihy se dívce přihodila nepříjemná věc, byla totiž sražena rychle jedoucím automobilem. Avšak muž, který tuto nehodu způsobil, na Karolínu působil velmi zajímavě a příjemně. Způsob, jak se o ni v těžké chvíli postaral, ji téměř ohromil.
Odvezl ji do nemocnice, v níž měl svého velmi dobrého přítele Karla, který se o ni skvěle postaral. Ošetřil jí veškeré rány a poté propustil domů, avšak s tím, že se o ni musí někdo postarat. Jelikož, ale Karolína žila sama, neměla nikoho, kdo by jí pomáhal. Martin Mádr, muž, jenž dívku srazil a o kterém zjistila, že je slavným hokejistou, se tedy nabídl, že s ní zůstane, dokud se neuzdraví.
Karolína byla na jednu stranu naštvaná, protože si ti dva mysleli, že je neschopná a že se o sebe nedokáže sama postarat, avšak na druhou stranu ji těšila přítomnost krásného, vtipného a milého muže v jejím útulném bytečku.
Jejich prozatímní soužití se dívce velmi líbilo. Martin se o ni opravdu skvěle staral, dokázal si s ní hezky popovídat a to ji k němu stále více a více přitahovalo a tak nějak tušila, že by to snad mohlo být oboustranné.
Na další kontrole v nemocnici, kterou Karolína musela podstoupit, se však stala jedna nepříjemná věc. Objevili se novináři, které někdo informoval o tom, že slavný hokejista zavinil havárku. Mádr se k tomu postavil velmi pozitivně a nenechal se nějakými čmuchaly vyprovokovat, či shodit. Držel se opravdu dobře, odpověděl na každou jejich otázku atak, aby nevyznělo nic, čeho by mohl později litovat. Naštěstí se za chvíli dostali z jejich spárů a konečně opustili nemocnici.
Dalším dobrým skutkem, který pro ni Martin udělal, byla výpomoc paní Holečkové, její dobré přítelkyni, s úklidem sklepu. Jelikož se Karolína ještě nemohla moc hýbat, byla ráda, že to za ni udělal někdo jiný.
Čím dál více se sbližovala s mužem, který ji málem přejel. Věděla, že on je ten, který by ji dokázal udělat šťastnou a se kterým by chtěla strávit zbytek svého života. Z toho všeho i usoudila, že se doopravdy zamilovala.
Když jednou zůstala doma sama, nemohla si na to zvyknout. Martin někam odešel a nevracel se. Vrátil se až pozdě večer. Karolína si hned udělala vlastní obrázek o tom, kde asi byl. Následoval docela nepříjemný rozhovor, jelikož si dívka myslela, že si někde užíval se svojí milenkou, avšak pravdou bylo něco úplně jiného. Martin ji důrazně vysvětlil, že byl za svou sestrou v nemocnici, protože ji našli úplně zfetovanou. V této chvíli se Karolína opravdu styděla.
S horečkou v posteli poslouchala Karolína Martinovy příhody z dětství a průběh jeho života. Dozvěděla se o tom, že mu zemřel otec již ve velmi útlém věku a jak jej a jeho sestru vychovávala matka sama. Vlastně na tom není nic odlišného od jejího žití. Také vyrůstala jen s matkou. Otce bohužel nikdy nepoznala.
Dalším překvapením pro Karolínu, byl nečekaný výlet za Martinovou rodinou. Rozhodl se, že jim ji chce představit. Byla tam už i Hana, Martinova sestra, kterou nedávno propustili z nemocnice. Karolína byla z návštěvy opravdu nadšená, cítila se, jako by k nim patřila celý život. A byla překvapená, jak hezky ji mezi sebe přijali.
"Zítra musím odjet, začíná sezona, večer letím do Kanady." Karolína věděla, že to jednou přijde, avšak netušila, že to bude už tak brzo. A také jí došlo, že tam nejede jen kvůli kariéře, ale i za svou přítelkyní, Johanou, což ji bolelo ještě víc. Ještě než odjel, vážně si spolu promluvili. Martin dívce pověděl, že s Johanou je to jen tak na oko, kvůli novinářům a že, kdyby nemusel odjet, zůstane s ní. Karolína mu, ale už nevěřila, vyhodila ho!
Jenže...on se vrátil. Přišel za ní a zůstal s ní celou noc...Ráno se, ale Karolína vzbudila sama, v prázdné posteli. Nechal ji tady samotnou, ani se nerozloučil.
Několik dní potom, co viděla Mádra naposled, ji pozvala Hedvika, Martinova matka k nim domů. Souhlasila, přece jen, v této rodině se cítila jako ve své vlastní. Bohužel však ON tam přijel taky. Chvíli na to je svým příjezdem překvapila Johana. Karolína nevěděla, co dělat. Byla bezmocná. A ještě k tomu se neovládla a jednou v noci, když k ní Martin přišel do pokoje, došlo k tomu...
Karolína se rozhodla alespoň nějak zapomenout, proto se rozhodla, že nebude marnit čas a že najde svého otce. Její matka jí ponechala nějaké staré dopisy, které si psali kdysi dávno. Pročetla je a usoudila z toho, že její otec ani neví, že existuje. Řekla si tedy, že je na čase to změnit.
Našla jej. Byla šťastná, že už nebude na své problémy sama. Přijal ji velmi ochotně a byl taky rád, že někoho má.
Chvíli na to však Karolína zjistila, že je těhotná. Otcem nemohl být nikdo jiný, než Martin Mádr. Avšak ten jí tvrdil, že to on být nemůže, jelikož je neplodný, což Karolína nechápala, protože s nikým jiným nespala.
Nakonec stejně Martin Mádr odjel pryč, Karolína se nastěhovala ke svému otci i se svou dcerkou Martinkou a pokoušela se žít spokojeným životem.
Ukázka: Život není pohádka a princové se nežení s obyčejnými Popelkami. Princové se jich bojí, protože Popelky, na rozdíl od princezen, nic nepředstírají, jsou opravdové. A proto pro prince zapovězené. Ale proč vlastně plakat? Martinka má svého tátu, který ji neopustí, který jí bude nablízku, a to i přesto, že se s mámou nikdy neožení. A taky má spolehlivé babičky Hedviku a Jolanu, dědečka Milana, tetu Hanu a báječného strejdu Karla, který možná strejdou navěky nezůstane, kdoví. On totiž není z princovského těsta, on dokáže unést opravdový cit. A navíc, kdyby se oženil, měl by pokoj od baby Kamasové, která ho jako primáře v roli svobodného seladona prostě nedokáže snášet.
Hodnocení: 95% (čtivá kniha s tradičními problémy dnešních mladých dívek, bohužel s ne příliš šťastným závěrem)
Nikol Peterková, 1.D
Galerie Chemiků...
28. říjen 2009 | 18.05 | rubrika: Výstavy
VÝSTAVA: Galerie Chemiků
Někteří žáci naší školy se byli začátkem školního roku podívat na výstavu obrazů, malířů z Moravskoslezského kraje, která se konala právě u nás na škole, v Galerii Chemiků. Něco málo nám o těchto obrazech pověděl pan profesor František Fousek, učitel výtvarné výchovy, tudíž jsme se dozvěděli pár zajímavých informací o historii autorů a také jejich tvorbě. Poté následovala prohlídka všech děl. Mně osobně se nejvíce líbily obrazy malíře Štěpána Krhuta. Od něj jsme na výstavě mohli vidět tato díla: Předjaří, Zátiší a Zvonička, která maloval stále na jednom místě, na Valašsku, v jakémkoliv ročním období. Zde se můžete podívat na jeden z jeho obrazů:
V ohradě za stodolou:
Někteří další autoři obrazů z výstavy:
Dušan Špurek, Jiří Anderle, Vladimír Bartošek, Irena Kašpárková a Karel Demel.
Hodnocení: 90% (zajímavá výstava s hezkými obrazy)
Nikol Peterková, 1.D